Vědomí a realita: Kde jóga a kvantová fyzika mluví stejným jazykem?

Jóga a kvantová fyzika se na první pohled mohou zdát jako dvě zcela odlišné oblasti. Jedna je duchovní a zaměřená na osobní zkušenost, druhá vědecká a analytická. Přesto mezi těmito dvěma světy existuje fascinující propojení. To, co lidé po tisíciletí poznávali skrze přímý prožitek meditace, dnes pomalu začíná potvrzovat i věda. Zatímco jógová učení o povaze reality a vědomí jsou stará tisíce let, současná kvantová fyzika nabízí nové vědecké pohledy, které jsou v překvapivém souladu s touto dávnou moudrostí. Tento článek se zaměřuje na oblasti, kde se filozofické principy jógy a kvantové fyziky setkávají a odhaluje, jak oba přístupy směřují k hlubšímu porozumění podstaty reality a našeho vztahu k ní.

Vědomí jako pozorovatel v józe a kvantovém experimentu

Jóga klade velký důraz na význam vědomí. Podle jógových učení není vědomí pouze pasivním pozorovatelem, ale aktivně utváří naši realitu. Je také základním aspektem, který vše spojuje. Jóga sútry mluví o tom, že naše vědomí je klíčem k tomu, jak prožíváme svět kolem nás, a jakým způsobem se realizuje vnitřní pravda a osvícení. Podle Patanjaliho je naše schopnost „vidět“ svět správně omezena našimi proměnlivými pohyby mysli.

V kvantové fyzice nacházíme podobnou myšlenku: akt pozorování ovlivňuje to, co vidíme. Dvojitý štěrbinový experiment ukázal, že subatomární částice (jako fotony a elektrony), neexistují v pevných, jasně definovaných bodech, ale v tzv. pravděpodobnostních stavech – jejich poloha nebo rychlost nejsou určeny, dokud nedojde k pozorování. Bez něj se částice chovají jako vlny a vytvářejí interferenční vzory. Jakmile je ale začneme pozorovat, chovají se jako částice – konkrétně a lokalizovaně. Tento experiment ukazuje, že samotný akt pozorování mění povahu vnímané reality. To, co považujeme za „skutečné“ a „pevné“, může být ve skutečnosti výsledkem interakce mezi pozorovatelem (vědomím) a objektem pozorování.

Jóga i fyzika se tedy shodují v tom, že vědomí je aktivním účastníkem, který přímo vytváří realitu.

Iluze hmoty: Vše je informace

Jedním z fascinujících konceptů, který spojuje jógu a kvantovou fyziku, je objev, že hmotné objekty kolem nás nejsou tak pevné, jak se na první pohled zdají. To, co vnímáme jako stabilní, pevné věci, jsou ve skutečnosti pouze projekce našeho mozku, který takto interpretuje informace získané pomocí smyslů. Na atomové a subatomární úrovni je všechno převážně prázdné – atomy jsou tvořeny velkou většinou prázdným prostorem, přičemž pouze malá část je skutečná „hmota“ (jako jádro a obíhající elektrony). A tak téměř vše je prázdnota, která ve skutečnosti není prázdná, protože obsahuje energii a potenciál.

Tento princip je v podstatě velmi podobný jógovému pohledu na svět. Jóga učí, že naše vnímání reality je do značné míry iluzí, která je ovlivněna našimi smysly, emocemi a myšlenkami. Podle jógové filozofie pravá podstata světa leží za touto iluzí, a abychom ji skutečně pochopili, musíme se zbavit všech zkreslených představ a dosáhnout vyššího stavu vědomí. V tomto vyšším stavu (samádhi) dojdeme k poznání, že všechno, co vnímáme, je propojené a že skutečná povaha reality je mnohem hlubší a komplexnější než to, co nám naše smysly ukazují.

Iluzorní povahu reality si můžeme velmi dobře uvědomit ve spánku. Ve snu je možné zažít prostředí, osoby i situace, které působí naprosto skutečně po všech směrech (dotek, zvuk, barvy) - dokud se neprobudíme a nezjistíme, že to vše byla jen projekce mysli. Lucidní snění je přímým prožitkem průhlednosti zdánlivě reálného světa. Jakmile jednou prorazíme iluzi snu a pochopíme, že snový svět vzniká z velké části ve vědomí, v bdělém stavu můžeme zažít pochybnost, která v nás dříve nebyla. Tento vhled nás přivádí o krok blíže k pochopení, že i bdělá zkušenost je jen jednou formou vědomí, ne absolutní skutečností. Mnohé východní tradice, včetně tibetské jógy snu, využívají práci se sny jako přímou cestu k duchovnímu probuzení – protože to, co se jeví jako „pevná realita“, je často stejně iluzorní jako sen.

Nedualita v józe a kvantová propojenost

Jedním z konceptů védského učení je teorie neduality (advaita). Její základ tvoří myšlenka, že všechno, co existuje, je propojeno a vychází z jednoho zdroje, který se projevuje v mnoha podobách. Realita je chápána jako jeden neoddělitelný celek, a vše, co se zdá být oddělené, je ve skutečnosti propojeno na hlubší úrovni. Podobný pohled lze nalézt i v Patanjaliho Jóga sútrách, kde se zdůrazňuje, že veškerá rozmanitost je jen iluzí a pod touto iluzí se skrývá jednotná podstata všeho.

Tato filozofie se hodně podobá principu kvantové provázanosti (entanglement), který v kvantové fyzice ukazuje, že částice mohou být propojené navzájem i na obrovské vzdálenosti. A i přes miliardy kilometrů se tyto částice na subatomární úrovni ovlivňují.

Jógové praktiky pak v konečném důsledku směřují k transcendentnímu prožitku jednoty, ve kterém lze přímo prožít a poznat možná právě tuto kvantovou propojenost.

Transcendence, neomezený potenciál v józe a kvantové nula

V józe se často hovoří o dosažení stavu transcendentního vědomí, které přesahuje běžné hranice individuálního „já“ a vstupuje do stavu univerzálního vědomí. Tento stav je spojen s konceptem purushi (brahmana), což je univerzální vědomí, které je neomezené a nekonečné. Patanjali v Jóga sútrách vysvětluje, že konečným cílem jógy je dosažení tohoto stavu čistého vědomí, které je oddělené od všech iluzí a omezení.

Kvantová fyzika, a zejména teorie kvantového vakua, nabízí zajímavý paralelní koncept. Kvantové vakuum je stav, který je považován za základní a nezměněný základ veškeré reality. Je to „prázdný“ prostor, který je paradoxně plný energie. Z tohoto stavu mohou vznikat všechny částice a formy ve vesmíru, ale v jeho samotné podstatě neexistují žádné konkrétní objekty ani formy – je to prostor čistého potenciálu, který je základním principem veškeré existence.

Tento stav kvantového vakua se podobá jógovému stavu transcendence, kde se jedinec dostává do stavu čistého vědomí a potenciálu, kde není žádná oddělenost mezi „já“ a „světem“. Tento stav je také místem, kde mizí osobní JÁ a kde se všechny formy mohou projevit, stejně jako z kvantového vakua mohou vzniknout všechny částice.

Zákon karmy a kvantová realita

V józe, a zvláště v tantrických tradicích, se často hovoří o zákonu karmy – o myšlence, že naše akce, slova a myšlenky mají dlouhodobý vliv na náš život a že vše, co uděláme, se vrátí k nám. Karmické zákony nás vedou k tomu, abychom byli vědomí a odpovědní za své činy, protože tyto činy ovlivňují náš další vývoj a osud.

Tento princip karmy má paralelu v kvantové fyzice v podobě teorie o vzorcích reality, které jsou formovány na základě našeho chování. Podle některých kvantových teoretiků má každá akce a reakce na kvantové úrovni efekt, který je přítomen v celém vesmíru. Když měníme své vnímání nebo činy na mikroúrovni (například na úrovni subatomárních částic), může to ovlivnit větší makrosystémy a změnit povahu reality.

V této analogii se karma stává způsobem, jakým naše činy a vědomí ovlivňují svět kolem nás, nejen na hmotné, ale i na kvantové úrovni.

Závěrem

Ačkoli se může zdát, že věda a spirituální zkušenosti jsou dva naprosto odlišná témata, ve skutečnosti se vzájemně doplňují a obohacují. Věda nám poskytuje teoretický základ, který nám pomáhá pochopit, jak funguje svět kolem nás, a ukazuje nám, jak můžeme měřit a analyzovat realitu. Na druhé straně duchovní praktiky, jako je jóga, nám zprostředkovávají přímé zkušenosti předchozích generací a umožňují prožít tuto realitu na hlubší, osobní úrovni. Takto pak obě cesty směřují k jednomu cíli – k hlubšímu porozumění světu, ve kterém žijeme, a našemu místu v něm.

---

Zdroje

• Patanjali. Jóga sútry. Překlady a komentáře od Swamí Sivanandy a B.K.S. Iyengara.

• Feynman, Richard P. Feynman Lectures on Physics. 1964.

• Bell, John S. On the Einstein Podolsky Rosen Paradox. 1964.

• Aspect, Alain. Experimental Test of Bell's Inequalities Using Time-Varying Analyzers. 1982.

• Chopra, Deepak. The Seven Spiritual Laws of Success. 1994.

• Capra, Fritjof. The Tao of Physics. 1975.

• Barnett, Steven M. The Quantum Vacuum. 2002.